Love

Muž značky "Romantický, citlivý, milý" aneb jsem skutečně divná a zvrácená?

18. července 2009 v 22:48 | Fallen Angel
Obecná představa ideálního života zní z pohledu žen asi takhle: Ona byla docela obyčejná, avšak pracovitá, chytrá a dobrosrdečná dívka. Její život byl vcelku zábavný, avšak bez velikých milostných eskapád a následných zklamání. A potom potkala JEHO. ON byl o trochu starší než ona (ale ne o moc, protože pak se z "dokonalé dívky žijící dokonalý život" rychle stane "prohnaná mrcha, zlatokopka, která si ho nezaslouží"), docela zámožný (ještě více platí zmiňovaná věta), a především krásný, citlivý, milý, romantický a vůbec všestranně velmi hodný, skromný a přející. Po pár měsících či letech se tito dva úžasní lidé vzali, měli dvě nebo tři děti, jednoho nebo dva psy, jednu velkou bílou vilu a žili šťastně až do smrti. Jenže co když někdo, jako jsem já, vůbec nechce něco takového, a navíc jej vůbec nepřitahují ti milí, hodní a romantičtí?

Všechno tohle nejspíš odstartovalo (tisíceré omluvy, že o tom zas mluvím) na Andělích a démonech. Ten film jsem si hned napoprvé zamilovala - a ještě víc jsem si zamilovala postavu Camerlanga. Shodou okolností, to, že není prostě jen sympatický, a zároveň docela hezký, ale že se mi opravdu líbí, jsem si uvědomila až na konci filmu - tedy v době, kdy už vyšlo na jevo, že kajícný a obětavý kněz je ve skutečnosti pěkný hajzlík, který zapřičinil veškeré problémy (i zabíjení) v celém příběhu. Nejdřív jsem z něj byla prostě hotová - ta věta "Viděla jsi Anděle a démony?", kterou jsem opakovaně otravovala své kamarádky (které o brutální thriller vůbec neměly zájem) asi musela utkvět v paměti spousty mých přátel. A ikdyž mi děda, kterého jsem na film dotáhla taky, odsouhlasil, že "kamrlik byl štrupik" (jeho slovník neřeším), má matka, s níž jsem Andělé a démony viděla poprvé, mě také upozornila, že "tenhle je pěknej" (ale pak mi řekla, že "na konci už byl hnusnej"), a teta, kterou jsem také donutila navštívit se mnou kino, uznala, že Camerlango vypadá dobře, všichni zároveň uznali, že je to prostě záporná, a tudíž ve finále nesympatická postava. Jenom mě ta jeho zlomyslnost přitahovala. Víte, byla jsem vždycky (nebo aspoň posledních pár let) na grázly (kteří mě odmítali). Jasně, sama nejsem kdovíjak svatá a uctivá, a prostě se mi líbí ty drsnější a namachrovanější typy. To je v normě, ne? A že se mi prostě líbil nějaký Camerlango... Už jste viděli Harryho Pottera a Prince dvojí krve? Ne? Heč, já už jo xD. Harry je samozřejmě moc hezký. Líbí se mi. Avšak kluk, který mě teď nejvíc zaujal, byl... Malfoy.
Možná to není zas tak v normě.

P. S. Omlouvám se, že píšu tak málo, ale musíte si zvykat. Už na blogu nedělám intenzivně, spíš napíšu, když mě něco napadne.
P.P.S. Četli jste knížku He´s just not that into you (Až tak moc tě nežere)? Přečtěte si ji. Je fakt skvělá. Akorát že mezi jedno z doporučovaných pravidel je vyhýbat se "zlobivým klukům". A to já nikdy neudělám. Zlomilo by mi to srdce.

Byl první máj, byl lásky čas...

1. května 2009 v 23:29 | Midnight Princess
...a tak dále, řekl ten degen Mácha.
No, dnešní odpoledne + večer + noc bylo gr8 (ikdyž se staly hnusný věci, aspoň se NĚCO stalo). Kdyžtak my jsme měli Majáles - kulturní akce školy, kde se předvádí vystoupení (na který kromě nadšených rodičů primánů a učitelů nikdo nekouká) a kde se schází "lidi" z gymplu, aby tam strávili půl dne, nudili se, ožírali se atd.
Z našeho hlediska newim, jestli to byl zrovna "lásky čas", ale oni jsou prostě... :-(. Kdyžtak já jsem si hned na začátku koupila hůůůůžasný černý balónek s lebkou. Ten první mi prasknul (za pomoci jehličnanu). Ten druhý taky prasknul (za pomoci Di). Ten třetí uletěl (za pomoci zakopnutí o lavičku). Ten čtvrtý zase prasknul (za pomoci kluků). 1 balónek - 35Kč. Tkže sem nakonec skončila bez balónku i bez peněz...

Jak mnoho je PŘÍLIŠ MNOHO?

28. března 2009 v 14:50 | Midnight Princess
Nedávno - v tomhle článku - jsem řešila milence, kteří pro sebe riskovali život. A teď mám téma podobné.
Nerada to připouštím, ale my, ženy, milujeme někdy... příliš mnoho. Nic proti můužům, jistě se umí zamilovat, ale...
Znám ženu, jejíž přítel se na ni vykašlal v době, kdy porodila jeho dítě, aniž by se o něj staral nebo na něj přispíval. Ona o něm stále mluví jako o hodném člověku, kterého miluje.
Znám ženu, jejíž přítel se k ní chová lehce neurvale, je lehce neschopný a jeho vztah k ní připomíná spíš manželství po 20 letech. Obvykle jí neprojevuje náklonost. Ona o něm stále mluví jako o skvělém člověku, kterého potřebuje.
A pak taky znám sebe.
Musíme se odnaučit milovat mnoho.

Pro lásku musíte i život riskovat?

23. října 2008 v 15:40 | Ik!nKa xD
Číst Romea a Julii a vidět Carmen v jednom týdnu je na mě, jakožto feministku, docela drsné. Tedy, ne, že by se mi to nelíbilo. Carmen v karlínském divadle byla přímo úžasná. Hlavní postavu jsem si oblíbila už někdy v prvních dvou minutách a sympatie mě neopustily po celý muzikál. Z "Romči a Julči" jsem zas tak nadšená nebyla, ale na to, že je to povinná četba, je to docela v pohodě. Tyto dva zdánlivě odlišné příběhy mají však jedno společné. Pointu konce. Pro lásku musíte i život riskovat. Kdyby někdo neznal...:
KONEC Č.1 - ROMEO A JULIE: Julie je na 48 hodin přivedena do falešného stavu smrti. Romeo o tom nic neví a když uvidí Julii "mrtvou", ulehne vedle ní a vypije jed. Julie se po chvíli probudí a když uvidí zabitého Romea, vezme mu dýku a probodne se. (Víte, bože můj, že těm dvěma bylo ČTRNÁCT?)
KONEC Č.2 - CARMEN: Vrhač nožů a bývalý milenec Carmen - García - chce zavraždit Katarínu, bývalou snoubenku Chosého (pozn.: tvoří spolu s Carmen ústřední pár). I když jí Chosé už nemiloval, stále ji měl rád a záleželo mu na ní. Do manéže vstoupí Carmen a přikáže, aby Katarína odešla z terče na házení nožů. Nechá se tam pak přidělat sama. García po ní hází nože a naschvál se trefuje vedle ní. Když mu zbyde poslední, přijde Chosé a rozváže ji. García se tedy rozhodne "věnovat" poslední nůž jemu. Carmen se před něj ale vrhne a nechá se zabít sama.
A co si potom myslet o realitě milostných vztahů? Ale pro ukázku - moji rodiče.
KONEC Č.3 - MOJI RODIČE: Když bylo jejich dceři sedm let, rozvedli se.
Co si tedy MÁM myslet?????????????????????

Jak se můžete zamilovat

10. září 2008 v 9:06 | Ikinka
Zrovna sedím na hodině IVT. Je to dost fajn, protože si můžeme dělat, co chceme. A mám super náladu, dokonce jsem si vyléčila svoji týdenní depku... Že bych byla zamilovaná??? Ne, ne, hlavně aby Aliga a Annudda zase nezačaly mluvit o těch svých klucích. Už mi z toho jde hlava kolem. To je pořád samé "tenhleten" a "támhleten"... A proto vám přináším encyklopedii tří podob lásky, pokud vám je dvanáct nebo třináct...
Miluju tě! Prostě se poprvé uviděli a zamilovali se! A od té doby to řeší, scházejí se a zase rozcházejí... Tohle není prostě nějaký přechodný stav nebo bláznivá zamilovanost. Tihle lidé trpí chorobou zvanou "láska až za hrob" a i když se to možná nezdá, není to zrovna veselá záležitost... Tedy ne vždycky.
On je tak sladkej! Touhle láskou většinou "trpí" holky. Jedná se o spolužáka, souseda, nebo možná jen "nějakého kluka ze školy". Možná ho znají, možná ne. Ale je středem jejich zájmu. Tedy alespoň na dva týdny. Píšou si jeho jméno a kolem srdíčka, otravují své kamarádky řečmi o něm a plánují si jeho příjmení jako svoje. Za pár týdnů ale narazí na někoho jiného a ten předchozí prostě vyšumí...
Víš, že jsem ho potkala na chotbě? Tohle není zamilovanost. To se vám prostě někdo starší líbí/někdo starší si vás všimne. A od té doby z toho máte šílenou legraci. A varování - tenhle kluk nebývá jeden! Tohohle potkáte v jídelně, toho na pouti a tamtoho na zastávce. A samozřejmě s kamarádkou, protože jinak by to nebyla taková legrace, ne? A od té doby mu nadbíháte a strašně se smějete. K popukání, že?
Já momentálně snad netrpím žádnou z těch chorob. Že ne?

Zpětně o Sv. Valentýnu

20. března 2008 v 21:11 | Criky xxx :-)
Svatý Valentýn - hotová pohroma.
Happy Saint Valentine´s Day se odehrál v době mé "blogové nepřítomnosti", avšak zpětně vám k němu něco píšu. Třeba na příštího Valentýna :-). Celý článek vlastně vykládá názory kluků a holek na Valentýna. Jedná se o rozhovor mezi klukem a holkou (kluk je označen K a holka H), kteří spolu chodí (ne, že bych s někým chodila). Tak se dobře bavte.
14.února, 11:30
H: Hádej, co je dneska za den.
K: Pátek?
H: Je středa. Ale zajímavý datum.
K: Máš narozeniny?
H: Ale ne... Dneska má svátek...
K: Jo, aha. Máš svátek?
H: (vzdychne) No, to je jedno. Můžeme si někam vyrazit.
K: Do baru?
H: Ne, myslím třeba do parku.
K: Jo, jasně.
H: Ale bude tam asi trochu narváno.
K: Proč?
H: No - kvůli tomu svátku. Ostatní kluci totiž nezapomínají, že dneska je...?
K: Státní svátek?
H: Ne, můj bože. Má to s námi něco společnýho.
K: Kdyby začínaly prázdniny, tak by to kámoš věděl. Na Vánoce je moc teplo... Jo, už vím!
H: Ano?
K: Česko hraje důležitej basketbalovej zápas a máme velkou šanci na výhru, a ty ses to rozhodla oslavit!
Holka ztrácí trpělivost a odchází do parku sama.
A pak, kterej debil vymyslel Sv.Valentýna!

Osmá šance

14. prosince 2007 v 14:22 | Kiki Kutnarová
To určo znáte... Někdo vás naštve, vy se s ním pohádáte, z duše honenávidíte, plánujete pomstu, těšíte se, až mu taky ublížíte... A druhej den stačí jeden pohled a vše je odpuštěno...
Jasně, dát lidem "druhou šanci" je fér. Možná to tak nemysleli, nebo se prostě jenom naštvali. Často se mi to stává s kámoškama. Někdo Vás zradí, naštve, prozradí tajemství, pomlouvá Vás... "Jak TOHLE mohla být moje kamarádka!", říkáte si možná. Když Vám ale ta kámoška druhej den řekne "Promiň, já jsem to tak nemyslela, Kiki, buď zas moje kámoška", asi jí to odpustíte. Jenže s klukama... Je to horší. Pro Vás. Takovej kluk, v horším případě hezkej, chytrej, a ještě k tomu v některých chvílích nepředstavitelně milej, vám umí pěkně ublížit. Umí na vás křičet, být hrozně protivnej a chovat se naprosto nepříčetně. Jste nešťastná, že jste se zamilovala zrovna do "takovýho debila". Jasně že obvoláte všechny kámošky, které vás pochválí, že jste na to konečně přišla, a navíc jim slíbíte, že na něj už vážně zapoímenete. Druhej den se na toho kluka podíváš. V lepším případě ucedí něco typu: "Coo? To vůbec nebylo na vás.", v horším se rozzlobí, co vám zase udělal. Navíc "Osmou šanci" někdy dáváte i klukovi, kterej dělá, že je váš hrooooznej kamarád - směje se, je milej, až si říkáte: třeba je do mě fakt zamilovanej! A pak ho potkáte někde s jeho úúúúděsnejma kámošema, který si musí udržet, aby k němu vzhlíželi a mohl si z nich dál dělat v jednom kuse legraci a rozesmívat je tím, jak se pořád předvádí a je jako led, popř. se vám směje spolu s jeho kámošema, který vás nesnášej, ještě líp v případě, že je vám zrovna špatně, brečíte atp. (většinou pak brečíte a je vám blbě kvůli NĚMU). A pak se na vás jednou podívá a zas je to všechno v pohodě... A já už mám těch kluků vážně DOST...
Vaše KiKi

Rozdíl mezi láskou a přátelstvím

9. listopadu 2007 v 19:49 | Kiki :-)

Taky to určitě znáte. "Chodit spolu" a "kamarádit spolu" je rozdíl. Dokonce i pro kluky. Je to ale fakt hrůza. Taky znáte lidi, co se zamilovali do kamarádů? Zrovna jsem totiž v politování hodný situaci. Vezmu to od začátku: líbil se mi jeden kluk, ale už ho nechci. Vycházíme spolu v pohodě, jenomže on se mnou pořád chce chodit, a já mu říkám, ne budeme kamarádi. Oproti tomu jiný kluk (do kterého jsem blázen a se kterým bych chodit CHTĚLA), mi říká, že jsem v pohodě, že jsem jeho KAMARÁDKA. To je život. Ale občas toho mám fakt dost. Vám se snad nikdy nic takovýho nestalo?
Vaše kamarádská zamilovaná Kiki

Telefonát

12. března 2007 v 20:55 | Kiki Kutnarová
Tohle jsem si napsala úúúplně sama a z vlastních zkušeností. A pro ostatní holky (nebo i kluky, pokud chtějí), co mají blogy, říkám KLIDNĚ SI TO ZKOPČETE NA SVŮJ BLOG, ALE UVEĎTE MĚ JAKO AUTORA NEBO NAPIŠTE ZDROJ. Děkuji. No, a teď už k tomu článku: popisuje co dělá holka, když čeká na telefonát kluka!
12:30 Kluk jí ve škole slíbil, že jí zavolá
12:35 Letí za kamarádkou, aby jí to radostně oznámila
12:40 Vzdychá před celou partou, že dnes čeká telefonát
13:00 Jde ze školy s kamarádkou, nadšeně vypráví a zírá na displej mobilu
13:15 Nadšeně a s výbornou náladou přichází domů a blaženě se usmívá
13:25 Čte si román a blaženě hledí na telefon
13:30 Volá kamarádce a oznamuje, že kluk určitě nemá čas, a proto nevolá
14:00 Snaží se koukat na televizi, ale má strach, že neuslyší telefon
14:30 Sedí, zírá na displej mobilu a má nutkání mu zavolat
15:00 Cítí se trochu zklamaně, ale říká si, že určitě zavolá
15:15 Opět volá kamarádce (tentokrát jiné). Pořád ještě nezavolal!
15:35 Volá další kamarádce a opět se jí svěřuje
16:00 Na 2 minuty si pustí Yesterday, ale pak jí dojde, že neuslyší telefon
16:30 Zírá na displej telefonu
17:00 Volá kamarádce
17:30 Mlátí telefon a křičí "Hajzl, hajzl!"
18:00 Stěžuje si rodině
18:30 Pláče. Asi na ní zapomněl
19:00 Volá kamarádce.
19:20 Volá dotyčnému klukovi, ale ten nebere telefon
19:30 Zoufale rozebírá s kamarádkou po telefonu, že mu zavolala. Proboha!
19:45 Volá druhé kamarádce a všechno jí líčí
20:00 Volá dotyčnému klukovi a řve na něj, že na ní zapomněl
20:15 Brečí nejméně 3 kamarádkám do telefonu, co udělala
20:30 Pláče.
21:00 Otře si slzy.
21:10 Odhodlává se, jestli mu má opět zavolat.
21:20 Znovu mu volá. Nejdřív mlčí, pak se rozpláče a nakonec to típne.
21:30 Pláče do telefonu pěti kamarádkám
22:00 Pláče.
22:30 Zoufale leží na posteli
23:00 Snaží se usnout, ale je smutná
1:00 Usíná
7:00 Vyběhne do školy, klábosí s kámoškami, pláče jim na rameno, a na dotyčného kluka je drzá nebo se s ním vůbec nebaví
8:00 Kouká po spolužákovi z vedlejší třídy, aby se dotyčnému klukovi pomstila
10:00 Pláče na rameno kamarádkám...
11:30 ...ale v hovoru s ním samozřejmě nadává nic znát
12:30 A on jí slíbí, že dnes jí opravdu zavolá...
No jo, holky, to jsme prostě my! Každá si tím musíme projít, a lepší v jedenácti nebo ve dvanácti, než v osmnácti... Vezměte to takhle:
1.To, že nám kluci řeknou, že na nás zapomněli, neznamená, že to je pravda,
2.To, že na nás kluci zapomněli, neznamená, že nás nemají rádi,
3.To, že nás nemá rád jeden kluk, neznamená, že nás nemá rád nikdo.
Ale i tak musím říct, že i když nás někdo nemiluje tak, jak bychom chtěli, ještě neznamená, že nás nemiluje nejvíce, jak umí. Takže to tak berte, odpusťte jim to a myslete si, že holky prostě vynikají svou hlubokou inteligencí, zatímco kluci zapomenou i na tak životně důležitou věc, jako to, že jim mají zavolat. Tak vám přeju, ať to s těma klukama přežijete, a jestli tohle četl nějakej kluk, tak by ho mohlo napadnout, jak moc je pro holku takový "hloupý" telefonát důležitý, a zkusit se těhto chyb vyvarovat. Ale, holt, myslím, že to stejně zapomenete, kluci, ale i tak, zavzpomínejte, jestli jste dneska ve škole neslíbili nějaké holce, že jí zavoláte:-), už jenom proto, aby na vás zítra nebyla hnusná (což my umíme:-). Takže - přeji hodně vytrvalosti klukům a (to zvlášť) holkám :-).
Vaše Kiki Kutnarová
 
 

Reklama