Duben 2011

29/4 - Today was gonna be the day that they... GOT MARRIED

29. dubna 2011 v 17:13 | The one (I should change my nickname) |  My diary

Harry je pořád volný, takže jsem královskou svatbu uvítala jako příjemnou událost. Dobře, trochu víc než jen to. Namísto nesmyslných čtverečků a textů písničky, kterou si právě zpívám (při otevření sešitu z matiky sice nemám ponětí, co jsme kdy probírali, ale zato mám dokonalý přehled o tom, na jakém songu jsem zrovna ujížděla) jsem si všude psala 29. 4. 2011 - Royal Wedding, Kate + William a tak dál. Důležitost svatby jsem si sice uvědomila až někdy po Velikonocích, od té doby ale je mým oblíbeným tématem. Většina lidí obrátí oči v sloup a řekne "No super" (NIKDY, NIKDY mi neříkejte "no super") a naši přátelé z Anglie se na Facebooku hojně přidávají do skupin typu "Who gives a fuck about the royal wedding" a prakticky jediný člověk, se kterým se můžu o podobném tématu bavit, je moje babička, kupodivu učitelka angličtiny na nanejvýš venkovské základní škole. Prohledaly jsme všechny novinové články o Kate a Williamovi, když jsem u ní byla ve čtvrtek na čaji. V pět. A tak jenom.. Já nevím. Prostě jsem chtěla říct, že i když ty lidi neznám a ani nebydlím v jejich státě, svým způsobem mi to Brity přiblížilo a z téhle svatby (ačkoli normálně pro svatby moc nejsem) mám taky svým ojedinělým způsobem radost. A taky - gratuluju, i když na mém českém blogu si to nejspíš nepřečtete. A ještě něco. Vyřiďte Harrymu, že se sejdeme v létě v Paříži.

30/3 - HIMYM addiction

13. dubna 2011 v 16:46 | The one |  My diary
4530132965_66cc3d9fb3_z_large Máte rádi sitcomy? Ještě před pár dny bych vám odpověděla, že je nesnáším. Dvacet minut civění na partu tupých lidí v obýváku, doplněné salvami smíchu oznamujícími "pozor, vtip, teď se musíte smát" vážně nebylo mým snem. Navíc mi všichni okolo začali cpát, že se dívají na "HIMYM" (chvíli trvalo, než jsem pochopila, že je to totéž jako How I met your mother), smáli se pro mě naprosto nepochopitelným hláškám, zpívali si tu otravnou písničku ("Fuj, co to je?" "To měl Máááršl v autě zaseklou kazetu.." "Sklapni!") a každou chvíli vykládali něco o Tedovi, Barnym nebo Robin (ta jména mě dokázala strašně rozčílit). Ovšem po absolvování pár dílů na Primě Cool (česky, já vím, ale byla jsem nemocná a umírala nudou) jsem vzala "How I met your mother" na milost a před dvěma týdny mě jen tak náhodou napadlo, že bych si mohla pustit nějaký díl online. A to jsem neměla dělat. Můj dosavadní rekord se zdá se rovná šílenství (devatenáct dílů za den, jo, bylo to včera), ale normálně si pouštím tak čtyři denně. Beznadějně jsem se zamilovala. (Barney Stinson je fiktivní postava, Patrick Neil Harris je gay = mám zlomené srdce.) Americká angličtina se postupně usidluje i v mojí hlavě a svět začínám vnímat takovým HIMYM-způsobem. Což není tak zlé - až na to, že mluvím trochu afektovaně a začínám mít slabost pro kluky v oblecích - a mnohem pohodovější a zábavnější než třeba posedlost Pánem prstenů (už proto, že jeden díl trvá okolo dvaceti minut a ne tři hodiny, přestože z jednoho dílu jsou nakonec stejně minimálně tři). Pohodovější do chvíle, kdy bezcitný správce stránky, na níž sleduju HIMYM online (ať vypadá jakkoli, pro mě jde o někho mezi Bohem a Ďáblem), nechá polovinu dílů zmizet a několik hodin nemá zájem s tím něco udělat. Já ležím doma - nemůžu do školy - čtu nejnudnější knihu na světě (nikdy nenechte babičku, aby vám koupila něco od P. D. Jamesové) - umírám nudou - takže DĚLEJ, SPRAV TO!!!!