Listopad 2010

Pottermania

22. listopadu 2010 v 20:08 | Fallen Angel |  Harry Potter
Harry ♥
Ach můj bože! Kam se hrabe Stmívání, Narnie a další absolutně zbytečné příběhy? Proč vůbec ještě někdo píše knihy a točí filmy, když existuje Harry Potter?
Když mi bylo asi devět, absolutně jsem se zamilovala do Harryho Pottera. Sjížděla jsem filmy, hltala knížky, zakládala o něm blogy a hledala informace na netu, snila o tom, že budu chodit do Bradavic (dokonce mi přišel i dopis, ale byl asi bohužel falešný..) a kupovala si plakáty a věci jako plastovou hůlku a miniaturní obraceč času. Vždycky jsem si říkala, jaká je škoda, že až budu dospělá, už mě žádný příběh tolik nenadchne - viděli jste už snad někdy čtyřicetiletou ženskou, jak piští "Áááá Harry Potter! Já chci jet do Bradavic!"? Já ne, ale zato jsem viděla patnáctiletou holku - respektive dvě, viď, Carly? Když jsem v sobotu odpoledne opustila kinosál plná dojmů z první části Relikvie smrti, nenapadlo mě, že zažiju jednu z nejhorších Potterománií (ikdyž té ve čtvrté třídě se asi nevyrovná). Nebo spíš nejlepší? Bohužel už ale nejsem ve stádiu, kdy mi ke štěstí stačí obrázek Hermiony nebo počítačová hra. Mám totiž depresi. Zaprvé proto, že tahle série (a právem je to nejúspěšnější a nejobdivovanější příběh všech dob, který nemá a nikdy nebude mít konkurenci) už brzy skončí, zadruhé, protože to pro mě bude symbolizovat i konec dětství, zatřetí proto, že už mi není jedenáct a nemůžu tajně doufat, že mi jednoho dne sova přinese ten magický dopis, a hlavně začtvrté proto, že si uvědomuju, že nic takového nikdy neprožiju.. :(
HP & Deathly Hollows
Pro ty z vás, kdo nového Harryho ještě neviděli, tu mám samozřejmě i pár informací. Na sedmičku jsem se strašně těšila, ale upřímně jsem měla i trošku strach. Knížku jsem četla už hodně dávno, poprvé a naposled, když vyšla (kupuju si pořád nové, a tak - v případě HP bohužel - nečtu nic dvakrát), ale i tak jsem si pamatovala, že Harry není v Bradavicích, pořád někde běhá a shání viteály. Jaké to tedy asi bude, když po šesti dílech opustíme tu nádhernou školu a vydáme se nečekaně do světa? DOKONALÉ. Neříkám, že jsou Relikvie lepší než ostatní díly, obzvlášť na Vězně z Azkabanu, Fénixův řád a Tajemnou komnatu nedám dopustit, ale musím uznat, že jsou hlavně úplně jiné. Prohlašuju to pořád dokola, ale tenhle film bych kromě dobrodružné fantasy označila taky jako válečné drama. Smutná atmosféra totiž sálá hned z prvního momentu a neopustí snímek až do konce. Byla jsem tím vším tak hrozně dojatá, že jsem polovinu probrečela, ačkoli to u filmů většinou nedělám. Chtělo se mi plakat, když Hermiona opouštěla své rodiče - plakala jsem, když se Ron vrátil - a u spousty jiných příležitostí taky. Fakt, že Harry šest let bojoval proti Voldymu, a ten najednou v konečné části vládne světu, se vám dostane pod kůži a budete z toho taky nešťastní. Vzpomenete si na malé děti, které nastoupily do prvního ročníku v Bradavicích - pojídaly Bertíkovy fazolky a řešily kolejní body a příchod do ložnice před večerkou - a srovnáte je s dospělými bojovníky, které vidíte teď. Snad to všechno zní, jako bych ostatní od Relikvií odrazovala, ale právě naopak. Utkvěly mi v mysli mnohem víc než kterýkoli jiný Potter. Možná mi připomněly, že ani já už nejsem malá holka a nemůžu jenom čekat na zázrak. Neplecha ukončena. Nox.
Ron & Hermione
P. S. Miluju tyhle dva! (Mnohem víc než Harryho..) Jejich románek tomu všemu propůjčuje ještě úchvatnější kouzlo. Kdybych byla Hermiona, vyberu si úplně stejně :*
HP & Deathly Hollows
HP & Deathly Hollows
HP & Deathly Hollows

I will never tell you

9. listopadu 2010 v 19:26 My thougs
xxx
I will never tell you that it breaks my heart
Every moment when we´re apart
Everytime when you are far away
And I´m beggining to like sun
Because you love sunny days

I will never tell you that I miss you now
I wanna talk to you but don´t know how
I wanna take my hands into your hair
Lost in game without any rules
And I think it isn´t fair

I will never tell you that I need your hold
If I could record everything you told
I´d listen to your voice until I fall asleep
With you I can go everywhere
Up or dawn and high or deep

I will never tell you that you´re Mr. Right
I´ll never come and say you straight
You´re the one I always need to see
So babe just let me breath your smelt
´Cause maybe you´d not answer me

Dlouho jsem přemýšlela, jestli ji sem mám dát, nebo ne... Ale nakonec jsem si řekla, že už tady je spousta jiných (horších a trapnějších) songů, tak proč ne? A melodii... mám. Dokonce se mi líbí tolik, že si jí musím pořád zpívat xD

Upírské ságy

8. listopadu 2010 v 18:55 Books
Kdysi jsem tu měla rubriku Books, do které jsem přidala asi tří články o knížkách, které jsem četla. Potom jsem si založila blog o knihách, ale rychle mě přestal bavit. Tak mě napadlo, že bych se mohla začít věnovat něčemu jako literární kritice (když už jsem ta čtením posedlá spisovatelka xD). Zrovna teď tady na mě huláká metal (může za to Wewi, která mi dala k 15. narozeninám cédéčko), takže nemám zrovna nejlepší prostředí na posuzování upírských sérií, ale co bych pro vás neudělala...
Vampires...

Upírské ságy
Legendy o upírech existují odpradávna, a asi první úspěšnou knížkou s tímhle tématem byl Dracula od Brama Stokera (kterého se spousta spisovatelů pokusila napodobit), ale o tom tenhle článek není. Mám na mysli knížky, které začaly s fenomenálním Stmíváním asi před dvěma lety. Jedná se o dívčí fantasy romány s upírskou tématikou, z nichž jsem četla vlastně čtyři edice - ságu Stmívání, Upíří deníky, Vampýrskou akademii a Školu noci. Podobná by měla být ještě Akademie Evernight, ale tu jsem si zatím nepořídila, takže ji tady ani nebudu hodnotit.

Shopping day

6. listopadu 2010 v 23:13 | Fallen Angel |  Móda
Dneska jsem měla trošku víc nákupní den xD. Protože se blížej Vánoce, v duchu hesla "kdo toho koupí víc, ten je lepší/hodnější/oblíbenější" se vrhli všichni mí příbuzní do boje a mně nezbylo nic jiného než užívat si to. Upřímně mě zatím ani nenapadlo, že bych měla začít myslet na dárky pro ostatní - jsem ještě pořád zadlužená a peníze, které dostanu, většinou dávám na ne zrovna charitativní účely. A tak mě napadlo udělat si zaprvé seznam věcí, které jsem si dneska koupila, a zadruhé těch, které bych chtěla. Konečně smysluplnej příspěvek do rubriky..
1) Úzké světlé džíny z Orsaye - zaprvé mám jenom dvoje džíny, z toho jedny volné a dva roky staré a druhé mi padají, a zadruhé byly ve slevě, takže výhra! xD
2) Starorůžový propínací svetřík z Orsaye - věc, kterou jsem nutně potřebovala, protože jsem nikdy v životě neměla propínací svetřík.
3) Černé krajkové bezprstové rukavičky z Orsaye - nejoriginálnější a nejujetější věc, jakou jsem v tom konzervativním obchodě našla. Původně mi je nikdo nechtěl koupit.
4) Tmavěmodrý propínací svetřík z Reserved - bylo to přece až asi čtyři hodiny po tom prvním... A navíc jsem se do něj zamilovala, má na kapsách velké bílé mašličky, ach ach ach!!
5) Tmavěrůžové tričko z Terranovy - rozhodla jsem se, že chci něco křiklavého a barevného, a ono bylo shodou okolností v úžasné slevě xD
6) Černá vestička z Pimkie - další věc, po které jsem toužila už delší dobu, prostě dokonalá..
7) Tmavěfialové legíny z Calzedonie - musím jich mít co nejvíc
Ale pořád ještě jsou kousky, o kterých sním a nemám je. Tak třeba černá tylová sukně z Terranovy, kterou jsem viděla v Praze na jedné holce a hned jsem se jí šla zeptat, odkud ji má. Dneska jsem jí konečně našla, ale měli poslední a to velikost XS! Sice mi byla, ale prý byla strašně krátká, takže to skončilo tím, že prodavačka volala do jediného dalšího obchodu v Plzni... kde ji taky neměli x(. Potřebuju do Terranovy!
+ V Promodu (normálně ho moc nemusím) jsem našla dokonalé boty!! Snad někoho do Vánoc přemluvím, aby mi je koupil
Suede boots grey - Promod

Starbucks pt.2

6. listopadu 2010 v 12:58 | Fallen Angel |  Povídky

Když jsem se cítila nejhůř, a to se nestávalo moc často, šla jsem navštívit jediného člověka, který byl schopný mi pomoct. A protože jsem teď nepotřebovala víc než dobrou radu, zamířila jsem do metra a koupila si lístek na konečnou. Mezi moje oblíbené činnosti patřilo pozorování cizích lidí. Vím, že to zní trochu ujetě, ale protože jsem nechtěla vypadat jako zoufalci, kteří přichází do metra s knihou nebo iPodem, vymýšlela jsem si vlastní příběhy o těch cizincích. Naproti mně seděl zarostlý děda ve staré kožené bundě a četl noviny. Vypadal jako důchodce, ale popraskané vrásčité ruce prozrazovaly, že dřív asi hodně pracoval. Vedle něj trůnila asi třicetiletá metalistka. Měla dlouhé, peroxidově blonďaté vlasy a hodně silné linky kolem očí. Šel z ní trochu strach, protože se tvářila jako posel smrti. Ale nejvíc se mi líbila ta holčička. Vypadala tak na devět, možná deset let, a byla oblečená do hnědého kabátku a dlouhé barevné šály. Připomínala mi princeznu, buďto kvůli velkým modrým očím a pihatému nosíku, anebo proto, že vypadala skoro jako Gladys. Což byla moje sestra z konečné. Já a Glade jsme začínaly stejně - v luxusní vile na předměstí, bohaté, obletované a rozmazlené. Časem ale všichni pochopili, že je hodně věcí, ve kterých se lišíme. Já o věcech přemýšlela a ona je dělala. Já o klukách snila a ona s nimi chodila. Ve třinácti s prvním, ve čtrnácti s pátým, v patnácti už jsem ztratila přehled. Já psala písničky a ona je zpívala na večírcích. Já seděla na zemi v haldě papírů a poslouchala hudbu, ona se pilně učila. Zatímco já jsem se hledala a utápěla ve svých čím dál tím častějších výkyvech nálad, ona se ve dvaceti přestěhovala ke klukovi jménem Alex Jefferson (krásnému, chytrému, milému a bezproblémovému) a všichni čekali, že narozdíl ode mě bude dokonale šťastná. A hádejte co. Byla.