Srpen 2009

Harry Potter vs. Stmívání

29. srpna 2009 v 23:39 | Fallen Angel |  Duely
Tak jsem po dlouhé době zase vymyslela duel. Přivedla mě k tomu fakt náhoda - tady jsem našla článek o názoru Evanny Lynch z HP na Twilight, no a trochu jsem se rozepsala v komentářích xD. (Jen pro informaci, ten koment tam měl tlačítko "Rozbalit", což pro mě bylo novinkou!) Abych to nemusela smolit znovu, prostě vám to sem dám!
Harry Potter nebo sága Stmívání?
Když to tak srovnám teď, když už nejsem v Twilight-mánii, je Harry asi lepší. Twilight se mi líbí proto, že je hodně o lásce, což Potterovi chybí,je to hodně o pocitech, dramatické... Na druhou stranu to nepřináší nic nového. O neznámých tvorech, kouzlech, o celém vymyšleném světě, jež HP má, si může Stmívání nechat jenom zdát. Harry má nějakou myšlenku, vše je nějakým způsobem vysvětleno, na Tw je vidět, že to není žánr fantasy, protože ve většině fantasy knihách se obvykle ukáže, že ten či onen hrdina je nějak vyvolený, má spasit svět a kdesi cosi, a všude nacházíte znamení, proč to tak je, oproti tomu je Stmívání ale realističtější. Forks není žádné kouzelné městečko, ani luxusní hnízdo, ale úplně obyčejné malé město, a hlavní hrdinka taky není ničím vyjímečná.. Ale když si to tak vezmete, umím si představit, že HP bude za 100 let povinnou četbou, a to Twilight asi těžko... Ačkoli je Potter o mladších, čtou ho i dospělí, Stmívání je vlastně trochu dívčí román, je určen hlavně pro holky (ikdyž znám i kluky, kterým se líbil, a nejsou to zrovna homosexuálové xD). Já nevím, HP z toho vychází asi vítězně, na druhou stranu pro dospívající dívky není nic, čemu by porozuměly lépe, než Twilight sága...
Takže se ptám: Co je lepší?
Harry Potter...
nebo

Stmívání, Robert Pattinson, Kristen Stewart
...Stmívání?
Tak hlasujte!

New start

29. srpna 2009 v 23:00 | Fallen Angel |  About blog and so on
Prostě jsem tak nějak obnovila blog. Vidíte, že o záplavy článků se nejedná, pořád víc makám na photoshootech, ale sem tam něco přidám. Bohužel, to, že jsem měla kratší (nebo spíš delší) pauzu je znát taky na návštěvnosti. Nicméně doufám, že se tenhle blog časem vrátí tam, kde byl, a bude znovu docela oblíbený. Neprahnu po tom, aby sem proudily denně stovky lidí, abych si SB musela vybírat a diktovat jim podmínky, abych denně přidala sedmdesát článků ani abych měla u každého z nich hned padesát komentářů. Stačí mi, když se najdou lidi, kterým se budou líbit moje příběhy, když budu mít přiměřený počet spolehlivých SBéček se zajímavými blogy, a když bude občas někdo na něco reagovat. No, asi jsem nějak zeskroměla, a taky jsem se rozepsala xD. Asi už mi ten nedostatek blogaření leze na mozek, z věčného přidávání shootů se dá zblbnout! A teď k těm změnám, co blog čekají:
Příběhy - nejspíš bloček zaměřím hlavně na svoje příběhy. Je to lepší něž někde něco kopírovat, a navíc jste moje storky vždycky přijali s nadšením. Budu samozřejmě pokračovat v nejspíš nekončené Sophii Eny, občas přidám nějakou tu jednorázovku a taky vám nemohlo uniknout, že jsem začala s novou sérií Letiště. (Nevím, jestli je to zrovna "série", spíš něco mezi seriálem a jednorázovkou na části.) Ješitnost ale ve mně je, takže jsem se přistihla, že odkládám další díl na chvíli, kdy přibude alespoň jeden pochvalný komentář xD. Takže dělejte, než to pokračování zapomenu! xDD
Obrázky, celebrity - nevím jestli budu přidávat obrázky. Je vám asi jasné, že galerií Avril Lavigne nebo Paris Hilton, započatých někdy v roce 2007, se ode mě asi nedočkáte, i vzhledem k tomu, že mám blog s photoshooty. Nějaké colorfull se tu možná občas objeví, třeba i pixelky, a uvažovala jsem o obrázcích "na téma", ale myslím, že toho "pikčrování" si užiju právě spíš na těch shootech, a tady budu chtít být sama kreativní. Takže nejčastěji tu asi uvidíte obrázky doplňující nějaký jiný článěk. Ani jiných článků o celebritách už asi moc nebude, něco do "About stars" nejspíš jednou za uherský rok přidám, ale životopisy si můžete najít na Osobnostech nebo kdekoli jinde, tak nemá smysl vkládat je sem.
Knihy a filmy - o knížkách už sem asi nikdy psát nebudu (kromě toho vytahování, co všechno jsem si koupila). Mám totiž vlastní blog o knihách, který (pozor všichni) hodlám nejspíš taky vzkřísit! Navíc jsem uvažovala i o založení blogu o filmech, jen tak vyhlídkově, takže potom bych popisy filmů logicky zkopírovala odsud a nadále přidávala tam.
Design - zatím si nechám tenhle s Bellou a Edwardem, protože ikdyž to není už zdaleka taková mánie, Stmívání pořád žeru. Problém je taky v tom, že nemůžu najít nikoho, kdo umí udělat opravdu luxusní dess. Pokud o někom takovém víte, napište please! Akutní je teď ale hlavně design na knížky a pak hned na shooty.
Název - určitě jste si všimli (pokud ten zatracenej Blog.cz pracuje dobře), že se mi změnil název blogu na Naive dreamer. Na první pohled o mně řeknete asi spíš opak, žádná křehká dívenka nejsem xD, ale vzhledem k mému vymýšlení příběhů a psaní textů se nemohu nazvat jinak!
VGS - chvilku před (mírně řečeno) opuštěním blogu jsem vyhlásila VGSku, na jejíž první kolo ale dosud nedošlo. Těch několik přihlášených na soutěž už určitě zapomnělo, ale počítám s nimi, a pokud se mi ozvou, nebo se přihlásí další, prvnímu kolu už nic nebrání!
Tak to je asi všechno xD. Pokud by se něco nelíbilo, napište!

Stop depresím aneb víte, že...

28. srpna 2009 v 21:01 | Fallen Angel |  Zajímavosti a blbůstky
  1. Kdyby modely ve vitrínách byly skutečně ženy, byla by jejich pánev příliš úzká, aby mohly mít děti?
  2. Marilyn Monroe se oblékala do velikosti 42, a to vzhledem k dnešním velikostem odpovídá číslu 46?
  3. Kdyby Barbie byla skutečná žena, nemohla by správně lézt po čtyřech? Vzhledem k jejím proporcím by se nemohla správně udržet ani vestoje?
  4. Průměrná žena váží 66 kg?
  5. Top modelky v novinách a časopisech retušované počítačem? Tedy ani ony nejsou dokonalé!
  6. Výzkum z roku 1995 ukázal, že 70 % žen zůstává v depresi a cítí se provinile po tříminutovém prolistování módního časopisu?
  7. Před dvaceti lety vážily top modelky o 8 kg méně než průměrné ženy. Dnes váží o 23 kg méně.
Marilyn Monroe

27. srpna 2009

27. srpna 2009 v 22:45 | Fallen Angel |  My diary
27. 8. 2009
22:22
volné oranžové kalhoty od pyžama + modré tričko, přes den hůůůžasný pytlovitý šedý kalhoty z Turecka + taky nový černý tričko s nápisem I will stop the world for you xD
online.gif image by spookys-graphix tady ani ajsko nejni
nic, přes den voda, Coca-Cola, Kofola, Cappy Ice Fruit multivitamin, Eiskaffee
nic, přes den Tvaroháček, čínská polívka, knedlíky s omáčkou, čokoládová + jogurtová zmrzlina, olivy, Hermelín, Jadel, kaiserky,
teď normální, přes den samozřejmě nechutný vedro
tv.gif image by spookys-graphix nic
tmavě hnědá tužka na oči (teta si nemůže pořídit černou), řasenka
teď nic, přes den taky nic moc, vzpomínám si jen na něco od MCR, no a taky jsem pouštěla Karče Pro Elišku xD
study.gif image by spookys-graphixto byl zase vtip... no ono už se to do háje blíží!

Dneska jsem se probudila cca v půl desátý. Děda vyrazil s Karčou (moje sestřenice Karin) na procházku s kočárkem (já jsem účast odmítla) a teta byla na poradě ve škole (to mi musí fakt všichni připomínat, že se škola už blíží?!). Nějak jsem si hrála na compu a četla Pár minut lásky od Lenky Lanczové - docela dobrá knížka. Potom dorazila teta a po obědě jsme se vydaly do města. Zjistila jsem, že zatímco jsem cestovala, užívala si s kamarádama, flákala se, chodila do kina na Anděle a démony a věnovala se dalším prázdninovým aktivitám, se všechny mé oblíbené autorky zbláznily a začaly zběsile vydávat knihy. To běhání po knihkupkách bylo prostě skvělé, a výsledek ještě lepší:
Meg Cabotová - V kůži supermodelky
Lisi Harrison - Dívčí parta o prázdninách: Massie - Módní policie
Jane Austenová - Opatství Northanger
Cecily von Ziegesarová - To je ona: Proslulá
Stephenie Meyerová - Hostitel
Nejdřív teta prohlásila, že mi věnuje 4 knihy k narozeninám a Hostitele k Vánocům. Málem jsem se rozplakala. K čemu mi tedy je, že jsem tu knihu ukořistila někdy dva dny po vydání, když si ji budu moct přečíst až v prosinci?! Nakonec jsme zvolily "kompromis" - Hostitele dostanu k narozkám jako ostatním, no a aby toho nebylo tolik, V kůži supermodelky mi darovala už teď. Nejspíš se na ni vrhnu hned, jak dočtu tu Lanczovou, už se nemůžu dočkat! Po nákupech jsme se vrátily domů, teta obstarávala Karču a já se nejspíš poflakovala po netu. Po večeři jsme vyrazily ještě na krátkou procházku. Teď už tady všichni spinkají a já mám pocit, že vám musím něco oznámit:
S největší pravděpodobností jsem zpátky!

Letiště - 1.část

27. srpna 2009 v 11:11 | Fallen Angel |  Povídky
Vrátila jsem se z Turecka, tak mě napadlo napsat příběh o pár lidech, kteří se potkali na letišti. Nejdřív to měla být jednorázovka, ale řekla bych, že se to protáhne na dva nebo tři díly.

Rosie
"Co je?" křiknu dost ostře na tátu, který se mě zase pokouší otravovat. "Nic." odmlčí se naštvaně. "No vem si tu tašku, ne?" Ledově od něj přijmu svoje zavazadlo na kolečkách a zase stisknu tlačítko Play, s motlidbou, aby mě a Evanescence už nikdo neotravoval. Už tak jsem si poslechla dost výhružek na téma "bude ti hrozný vedro, jak si můžeš na let do Egypta vzít na sebe černý tričko, tyhlety hrozný tepláky a navíc tu debilní kašmírovou šálu, kdybych byl u toho, řekl bych ti, že si máš vzít něco jinýho". "Hrozný tepláky" jsou pravděpodobně moje volné šedé kalhoty, no a na kašmírovou šálu už jsem v létě prostě zvyklá. "Máme všechno? Jo? Určitě? Rosie, zabalila sis kartáček na zuby?" To je máma. Je hysterická, protože letí letadlem teprve potřetí v životě. "Jasně." kývnu, přestože si matně vybavuju, že kartáček leží na poličce v koupelně. Člověk nemůže myslet na všechno. No a potom mi přímo do zorného pole padne jakýsi kluk. Netvrdím, že románek na dovolené by se mi přílčil, ikdyž se tedy rozhodně neřadím mezi ty opálené, skvělou postavou obdařené holky v bikinách, které budou vysedávat na baru a balit všechno mužské od patnácti do pětačtyřiceti. Nedivte se, že to vím. Takové holky jsou všude. "Co to má být?" zeptá se povýšeně Daphne, navíc docela nahlas. "Pst!" mírním ji. Daphne je o rok mladší a rodiče trvali na tom, že zatímco její máma bude trávit dovolenou s nimi, já budu trávit dovolenou s ní. Což je zábava, za kterou by mi měli platit. "Dyk ten kluk vypadá jako idiot." míní. "Proč myslíš?" ptám se. Jasně, je trochu zvláštní, upřímně, většina kluků nemá na hlavě klobouček, ale to ho ještě nepasuje na úchyla. "Je divnej." zhodnotí ho Daphne. A já se - i kdyby jen proto, že se nelíbí jí - rozhodnu, že není "divný", ale "moc hezký".

Patrick
Nikdo se mě neptal, jestli chci někam letět. Prostě jsme letěli. A taky se mě nikdo neptal, jestli jim chci dělat vrchního sluhu. "Patricku! Prosím tě, vezmi kousek mojí tašku, musím najít letenky." zakňourá máma. Takže letenky nemáme, bleskne mi hlavou, ale rezignovaně popadnu většinu našich zavazadel a táhnu je až k pásu."Počkej! Nechala jsem si tam knížku!" zakřičí Eloise. Čert mi byl dlužný dovolenou v Egyptě se dvěma sestrami a ještě navrch s mámou! Přičemž všechny postrádají orientaci, smysl pro pořádek, schopnost cokoli najít nebo zajistit, sílu, chladnou hlavu ani vysokou inteligenci. A já, jako"jediný chlap v rodině", to asi musím všechno vynahrazovat. Bohužel. "A kartáček na zuby máš?" zakřením se. Eloise si položí ruku na pusu. "Ne!" zděsí se. "Byl jsem ráno v koupelně. Máš větší štěstí, než si zasloužíš." Jenom si hlasitě oddychne. Napadá mě, jestli by jakožto starší sestra neměla říct "děkuji", ale na takový luxus si nejspíš zvykat nemůžu. Máma konečně vyhrabe letenky a můžeme pokračovat k okýnku. Kupodivu nás všechny pustí, možná za to může mámin i Eloisin výstřih až k pasu, nicméně jsme tam a to je hlavní. "Kde je hala A5?" povykuje matka. Aha, další problém. "Kde je hala A5?" rozkřikne se za chvíli. "Byly jsme vůbec ve správným terminálu?" vzpomene si potom. Zrychlím chůzi a dovedu rodinku až k proskleným dveřím s nápisem GATE A5, ignorujíc jejich výkřiky, že chtějí ještě do freeshopu. Když se posadíme, je pravda, že mě napadne, že by se dalo ještě utéct ven a zůstat přece jen v Londýně, ale nejspíš mám v sobě ochranářský pud, a ten mi zakazuje nechat mámu, Eloise a Stellu samotné na letišti, hned po zjištění, že jsem zmizel, zmítající se v hysterickém záchvatu (mamka by možná měla i infakrt), přičemž Eloise by se mimo jiné zkazily zuby, neboť jsem jí neřekl, kam jsem ten kartáček dal (myslím v případě, že by beze mne skutečně byly schopné nasednout do letadla do Sharm El Sheiku a dokonce najít a sundat z pásu svoje kufry). No a potom, ještě napůl rozhodnutý přece jen vypálit pryč, ji uvidím - tu zajímavou, sympatickou holku s iPodem v uších a kašmírovou šálou na krku. Tak přece jen tu možná nebudu s tím kloboukem největší exot. A navíc je i docela hezká.