Lííííístkýýýý!

17. listopadu 2006 v 17:40 | Kikikutnarová |  Super Star
Lidi, věřili byste tomu???
Po neúspěchu na Autogramiádě jsem byla celkem zklamaná. Kdo by taky nebyl. Ale světe div se! Věřili byste tomu? Víte co? Já vám to povím radši všechno od začátku:
S taťkou jsme řešili, že nevyšla ta autogramiáda. Že jsem nedostala ani jeden jediný podpis. Napadlo nás, že by se mohla konat i jiná autogramiáda. Ale nemyslím, že by se fronta nějak extrémě zlepšila. Fanoušků by bylo minimálně úplně stejně, ne-li víc. A že by někdo z finalistů jel k nám do Nymburka, kde by bylo jen pár čtrnáctiletých Nymburaček? Jenomže, stejně jako Šárka Vaňková, by k nám jeden finalista dorazil dva roky po soutěži, a už bych pomalu ani nevěděla, kdo to je. A pak tátu něco napadlo. Byla jsem štěstím bez sebe. Ale nepředpokládala jsem, že by to snad mohlo vyjít. Táta má totiž známého, který uvádí dopravní zpravodajství na Nově. A napadlo ho, že by mi přes něj mohl nějak sehnat ... LÍSTKY NA JEDNO Z FINÁLOVÝCH KOL SUPERSTAR! Jenže, vy byste věřili, že by to vyšlo? Já tedy moc ne. Protože co vím, většinu publika zaplácnou:
a) příbuzní a kamarádi finalistů,
b) lidi, co lístek vyhráli (možno vyhrát na internetu, v novinách...),
c) protekční lidi z Novy,
d) už nevím kdo, který se tam dostane náhodou nebo spíš zázrakem.
Já jsem byla asi za d). Ale nepředbíhat! Taťka zavolal tomu kamarádovi z Novy. Ten mu řekl takové to "Žádný problém, já to zařídím...", ale taťka tomu moc nevěřil. Šla jsem spát k babičce, protože taťka šel druhý den na volejbal a mě se nechtělo vstávat moc brzo. Slíbil mi, že mi zavolá, jak to tedy dopadlo s lístky. Nevěděla jsem. Připadalo mi divné, že bych se tam dostala. Bylo to v televizi, s finalisty... Připadalo mi to prakticky nemožné.
Kolem poledne (přesně, když jsem usedala ke stolu) se ozval mobil. Babiččin, ale té většinou volá hlavně táta a vždycky chce mluvit se mnou, a tak mě vždycky všichni posílají babiččin mobil zvedat. Dnešek nebyl vyjímkou. Už jsem měla hlad, a tak jsem byla docela naštvaná, ale co, zvednu to. Samozřejmě to byl taťka. Víte, co mi řekl? "Za čtrnáct dní v neděli v Malé sportovní hale. Máme tam být už v sedm." Nevěřila jsem svým uším. HURÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!! Babička už šije látkový transparent. "Bára je SuperStar." Stal se zázrak!
Naprosto nefalšovaně skutečný příběh. Věřte mi. Kdybych si to vymýšlela, určitě bych nenapsala, že mě na autogramiádě museli bodyugardi tahat z davu a že mi lístky zajistil tátův známý, ale že jsem si na Letňanech pokecala s Bárou, ona si mě oblíbila, zazpívala si se mnou duet a pak mi zajistila přední místa v hledišti, no ne? :-)))))))))))))))))))))))))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama