Byla jsem na 6.finálovém kole!

28. listopadu 2006 v 21:57 | Kikikutnarová |  Super Star
Fantastický zážitek, můj vlastní! Na 100%, ne, na 1 000 000% si to přečti!!!!
Už jsem se tu svěřovala, že budu mít lístky na jeden z finálových večerů. Že tam půjdu. Žádné BUDU MÍT lístky, žádné PŮJDU tam! Já jsem ty lístky MÁM! Já tam BYLA! Bylo to prostě FANTASTICKÉ!!!!! Věřím, že 90% lidí, co toto čtou, mi nebudou věřit. Ale pro těch 10% píši následující řádky. Tak tedy pěkně od začátku aneb uskutečněný sen začíná...
Určitě se mi nedivíte. Nemohla jsem se dočkat jak divá!!! Bylo to lepší než autogramiáda, o víc než 100% lepší než televizní přenosy, prostě lepší než všechno, co se mohlo kolem SuperStar. Jedu na jedno z finálových kol!!!!!!!!! Zázrak! No, a tak jsem se tedy těšila jak blázen. A kdo by se divil, že jo? Ale hned se naskytlo pár problémů, ten větší, že jsem chtěla transparent, že fgandím Báře, ale nevěděla jsem, co tam mám napsat (již hotový transparent "Barbora, Barbora, není žádná Brambora!" táta rázně odmítl, že "s tímle tam se mnou nepůjde, to je urážka" atd. Ani jsem se mu nedivila.) Druhý, o něco menší problém, bylo, že jsem neměla s kým jít. Táta nechtěl, babička taky ne, ale nabídli se teta a děda. Takto táta nechal napsat na Irenu Kutnarovou, protože tak se jmenuje teta i babička, tím pádem to mělo nejvíc variant, aler jako na potvoru, teta měla zkoušku s kapelou a babička si prostě jen tak zlomí ruku na schodech! No není to pech? Ale naštěstí to nebylo přímo na jméno, čili se tedy nakonec obětoval dědula (jak z legrace říkám dědovi). No a pak byl ještě naprosto miniaturní problém, což bylo, že jsme nevěděli,. kam, jet, jelikož nikdo z naší rodiny netušil, kde je Malá sportovní hla, ale co, to je maličkost, která mě, okouzlenou vidinou Báry, Zbyňka a Martina naživo, vůbec nezajímala. No, ale i přes všechny problémy jsem v neděli přišla od mamky místo v šest už ve čtyři. Přijde vám to určitě divné, protože SuperStar přece začíná až v osm, ale když vezmete v úvahu:
a)přípravu,
b)vypadnutí z domova (v mém případě dost dlouhá záležitost),
c)minimálně hodinovou cestu od nás do Prahy,
d)tak možná i hodinové motání po Praze a hledání Malé sportovní haly,
e)že tam máme být už v sedm,
určitě vám to bude připadat spíš pozdě než moc brzy. No, a tak jsme zkrátka kolem čtvrt na šest s taťkou dědulou dorazili k Velké sportovní hle, kde spousta nadšených fanoušků čekalo na hokej. Následovala chvíle motání, než jsme našli vstup do Malé sportovní haly. "Vstup", tzn. obrfronta, dvě stě lidí, kteří se o půl šesté tísnili před halou, kam měli dorazit v sedm. Byla to fronta skoro jak na autogramiádě. No, ale alespoň se to tam tolik nemačkalo. No, bylo fakt brzo. Po chvíli začali tak po dvaceti pouštět dovnitř. Fronta byla dlouhá, ale nakonec jsme se dočkali.Než jsme tam vešli, museli jsme odevzdat bundy. Pak nás prohledali. Nakonec jsme mohli vstoupit do chodby před halou. A vtom jsem ji uviděla! Uprostřed hloučku stála, sice už vypadlá, ale přece jen - Soňa Pavelková! Bodyguardi nechtěli pouštět k finalistům a exfinalistům fanoušky a nechtěli, aby podepisovali. Soňa se jich však snažila pár rozdat. Bodyugard ale rozkázal, že už ne. Já byla poslední, komu se Soňa podepsala. A tak si dávala záležet, dokonce napsala i věnování. Kristýnce. Byla opravdu moc milá. Zatímco dřív na mě působila spíš odzle, vůbec taková není, a je vidět, že o své fanoušky stojí! Narozdíl od Ondřeje Brzobohatého, který seděl v publiku, a na něhož Leoš Mareš upozornil. Všichni se k němu o přestávkáchj hrnuli pro podpisy, a on si pak klidně řekl bodyguardům, že už ho otavují a podepisovat už nebude. No, ale zpátky k okamžiku, kdy jsme vstupovali do haly. Když jsem tedy odešla od Soni (lépe řečeno, Soňa odešla ode mě a já se pak vzdálila blíž ke vchodu do haly, kde už přímo byly sedačky a pódium. Soňa se podepisovala v podstatě na "chodbě" (hodně velké). No, a tak jsme se usadili. Já měla krásný transparent "Bára je SuperStar", který narozdíl od brambory neurážel. Samozřejmě fandím i Zbyňkovi a Martinovi, ale Báře asi nejvíc. Děda nechtěl, abych někam běhala, ale nešlo to. Každou chvíli jsem běžela z haly na chodbu a hledala znovu někoho ze SuperStar. A nepromarnila jsem. O zábradlí se opírala Leona Černá! A žádný shluk kolem ní, žádný dav fanoušků. Mluvila zřejmě s někým z rodiny, z televize nebo z tisku, a já počkala, až na chvíli přestanou mluvit,m a vmísila se do hovoru. "Prosím vás, nemohla byste se mi podepsat?" Řekla mi, že bohužel nemají dovoleno se podepisovat teď. Ale co! Hleděla jsem jí z pěti centimetrů do očí, mluvila jsem s ní... Jednoduše zázrak! Dědula mi, když jsem se vrátila na místo, řekl, ať už nikam neběhám - ale kdepak já! A i teď se mi to vyplatilo! Chvíli jsem z velmi malé vzdálenosti sledovala Leonu, a pak si na druhé straně chodby všimla Zbyňka! Zrovna dělal rozhovor a já se na něj dost zblízka dívala. Pak odcházel a proběhl tak 10cm ode mě (nepoznám, jakl daleko mohl být! Na geometrii fakt nejsem nejlepší!). "Prosím vás, nemoh byste se mi podepsat..." hlesla jsem a podstrkovala mu transparent, jelikož to byl jediný papír, který jsem zde měla. Byl tam už i podpis Soni. "Promiň, za chvíli."řekl. Asi někam pospíchal. Ale viděla jsem ho vážně zblízka!!! A tak jsem šla zpátky za dědou. Už přišel jakýsi předmoderátor a říkal,kdy máme tleskat, že nemáme vstávat atd. A pak nás taky bavil. Pár diváků si šlo zazpívat nebo zatancovat na pódium a dostali za to "fandící tyče" (nafukovací tyče, kterými se mlátí o sebe, když přichází váš favorit). Taky jsem se hlásila, ale moderátor mě nevybral. Možná dobře, protože bych se před tou tisícovkou lidí styděla. No, a pak to začlo! Znělka a pokyn od režiséra "Velký potlesk!" Publikum zahřmělo. "Peklo!" oznámil režisér a všeobecné tleskání, řvaní, fandění, pískání, dupání, třaskání, mlácení a mávání transparenty dosahovalo vrcholu. aA pak to přišlo. První byl na řadě Martin. Řvala jsem samozřejmě jak blázen. Nebudu vám popisovat výkony nebo hodnotit zpěv, protože za prvé hodnotit zpěv nemůžu, jelikož zpívám hůř než finalisté a hudbě příliš nerozumím, a hlavně všechno znáte z televizních obrazovek. A tak můžu hned přeskočit na Leonu. O první přestávce jsem se šla podívat na hlouček fanoušků, a doufala, že tam zas někdo podepisuje. Podepisoval, ale byl to Ondřej Brzobohatý. Skoro ho nešznám a ani mě nezajímá, a tak jsem si pro podpis nedošla. Poté zpíval David Spilka. Nevím, co k výkonům říkat. Ale to vůbec neznam,ená, že mě to nebavilo nebo by to nebylo zajímavé! Jasně, že bylo! Ale poslouchala jsem písnoičky, porotu, soutěžící, moderátora atd. a snažila se co nejvíc fandit. A potom přišla BÁRA! Byla SUPER! Držela jsem transparent a moje hodná sousedka mi udělala místo, protože přímo přede mnou seděly dvě holky s velkým transparentem shodou okolností také pro Báru, a kdybych zůstala na svém místě, nebyl by můj transparent. Řvala jsem, samozřejmě, HODNĚ. Na každé špatné hodnocení poroty NÉÉ!!, na každé dobré JÓÓÓ!! a tak. A pak přišel Zbyněk. Začínala jsem se otrkávat a ze všeho nejvíc mě bavilo v naprostém tichu zařvat: "ZBYNĚK!!!", takže se všichni v okolí tří řad otočili, kdo to huláká. Tím všichni dozpívali a měla se zpívat druhá píseň. A to byl řev. Řvala jsem dokonce i na Leonu a Davida, kterým tolik nefandím. Nemyslím normální řev s publikem, to jsem řvala v jednom kuse, ale myslím výkřiky do ticha: "MARTIN!" "LEONO!!!" "DAVID!!!" Ale můj největší řev byl na druhou Bářinu píseň. Přímo za šíleně hulákající muziky jsem řvala na maximum "BÁÁÁÁÁÁÁÁRAAAAA!!!!!!!!!!", ale přes řvoucí písničku to nebylo slyšet. Mávala jsem transparentem jak divá (Bára). Ale můj nejlepší výkon za celý večer byl při konci této Bářiny písničky. Nejspíš jste si nevšimli, ale jestli máte třeba náhodou tentodíl na videu, pusťte si konec Barčiny druhé písně. Leoš Mareš řekl něco jako: "Uvidíme, co tomu řekne porota." A mě se zachtělo zahrát si na porotu, a tak jsem v tom tichu zařvala : "BÁRA JE NEJLEPŠÍ!!!!" V televizi to bylo doopravdy slyšet. VÁŽNĚ. Taťka to nahrával na video. A pak přišel Zbyněk, a já samozřejmě do ticha: "ZBYNĚK!!!" Ale myslím, že to v telce slyšet nebylo. Všichni dozpívali. Šla jsem do chodby, a tam byla, na stejném místě, jako předtím Leona, Terezka Najdekrová. Nevěřili byste, jak STRAAAŠNĚ byla milá. Z jejího hlasu zněla lítost, že se mi nemůže podepsat. Nesmí. I když už je vyřazená, má to zakázané. Nevím, proč pořád hlídají i finalisty, kteří už vypadli! Řekla mi, že budou podepisovat ve vyšším patře. Tak jsme tam s dědulou čekali. Za chvíli ale procházeli kolem členové orchestru a kameramani a řekli, že finalisté odešli zadním vchodem. Nedá se nic dělat. Finalisté za to určitě nemůžou. Organizátoři soutěže jim to přikázali. Ale nevadí. Viděla jsem je, mám podpis Soni, a to přece stačí!
Přijeli jsme domů do Nymburka až někdy o půlnoci. Konečně vím, co to je "spát" ve škole! Díky dávce kofeinu v cole a buzení od kamarádek jsem neusnula úplně, ale spát se mi fakt chtělo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama