Autogramiáda!!!

15. listopadu 2006 v 20:31 | Kikikutnarová |  Super Star
Můj vlastní a opravdový příběh se SuperStar!
Vypadá to jako ohromná hromada textu, ale stojí to za přečtení!
Nemohla jsem se dočkat. Při sledování SuperStar v televizi najednou Leoš Mareš řekl soutěžícím: "Ve středu budete mít na Letňanech v Praze autogramiádu!" Praha je od nás z Nymburka ani ne hodinku cesty autem a tak jsem se zeptala taťky, jestli bychom tam nemohli jet. Souhlasil on, a taky babička! Těšila jsem se tedy jako blázen, a asi se mi ani nedivíte, jestliže vás soutěž taky zajímá. Ve škole jsem hned rozhlásila, že jedu na autogramiádu SuperStar, a svojí nejlepší kámošce Hance jsem hned nabídla, jestli nechce nechat taky někoho podepsat. A protože obě fandíme Báře Zemanové, vybrala si samozřejmě ji. A tak jsem tedy ve středu odpoledne vyjela s památníkem, plakáty a papírem pro Hanku vyjela s taťkou, dědou a babičkou do Prahy. Taťka ještě potřeboval v Praze něco zařídit, a nemohli jsme to najít, a já už byla nervózní, že na autogramiádu dorazíme moc pozdě. Ale z Nymburka jsme vyjeli asi o půl druhé, takže i s motáním po městě nebylo možné autogramiádu od 16.00 nestihnout. Dorazili jsme do obchodního centra Letňany asi ve tři, prostě brzo. Chvíli jsme to hledali a pak jsme to u domu nábytku Kika konečně našli. "TO" byla ohromná, nedovedu odhadnout, jak hrozně dlouhá fronta plná řvoucích fanoušků, čekajících na příchod svých idolů. Babička s tátou se šli opdívat po obchodech a mě a dědu nechaly ve frontě na Báru Zemanovou a spol. Začátek byl pohodička. Dokonce jsem si četla časopis o SuperStar, kde byli plakáty, co jsem si chtěla dát podepsat. Pak se ozval moderátor a začal vykládat, že SuperStáři už vyrazili z hotelu (to jsem se dozvěděla od dědy a ostatních čekajících holek, sama jsem přes ten řev nic neslyšela). Fanoušci začali víc ječet a víc se cpát. Já taky, s vysvětlením pro dědu, že "když se nebudeme cpát, tak nic nedostaneme". Chytla jsem se dědy a cpala se do těch malých místeček mezi lidi (finalisté tam ještě nebyli, čili fronta nemohla postupovat, ale dostali jsme se minimálně o pět metrů blíž - jak se všichni pořád víc a víc mačkali dopředu). Od vánočního stromečku, pod nímž stál jakýsi moderátor, kterého jsem ani nezahlédla (stěží jsem zahlédla špičku vysokého vánočního stromečku, protože patřím i mezi svými jedenáctiletými vrstevníky mezi ty menší, ale hlavně se tam tlačili samí 13-20let), ozvalo, ať si "nacvičíme" příchod finalistů, a i já jsem začala řvát a divoce mávat, neboť jsem si myslela, že už doopravdy přišli (jak říkám, nebylo tomu vůbec rozumět). A ostatní začali taky mávat, víc řvát a hlavně se víc cpát. Někdo si myslel to co já, a někdo tomu nejspíš rozuměl a cpal se a jásal kvůli tomu, co slyšel). A pak následovalo spousta dalších zpráv (co mi řekl děda, protože ten tomu nejspíš rozuměl) - už vyrazili z hotelu, během pár minut tu budou... A lidi se cpali pořád víc, víc a víc, a já měla stěží místo na obě nohy. Ale za nás si stoupali další a další teenageři - a patnáctiletí kluci se začali předvádět, jak umí strčit do fronty. Jak se umí procpat a smsknout frontu. Jenže to neměli dělat. Děda mě držet a snažil se, abych měla místo, ale nešlo to - dav starších a větších mě málem povalil nebo umačkal. Rozbrečela jsem se a začala brečet, že chci autogram, že chci domů, že chci pryč a ať už toho nechají. Smůla. Dozadu to nešlo (dav), dopředu to už vůbbec nešlo (dav) a hlavně tu byly další a další strkanice (dav). Naštěstí mě zachránila jedna bodyguardka (nevím, jak se to píše). Děda mě zvedl a já mohla po scůdcích vylézt z ohrádky, vyhrazené pro frontu (aby nikdo nevlezl na konec nebo doprostřed fronty, ale musel si jí celou vystát). Šli jsme se podívat na konec fronty. Sice jsme podpis dostat nemohli, protože jsme byli za zábradlím, ale byl tam jan malý hlouček ("malý" znamená čtyři řady, které mě nerozšlapou a přes které děda jakžtakž vidí). Děda si mě posadil "na koně". Bylo mi pořád ještě blbě, ale už jsem je viděla. FINALISTY! Celá desítka stála asi dva metry ode mě. Zamávala jsem na ně. Přestože jsem vyčnívala z davu, koukali spíš na fanoušky ve frontě, ale měla jsem pocit, že Zbyněk se jednou podíval mým směrem. Viděla jsem je zblízka a dlouho! Fanoušky tam pouštěli po desítkách a dostávali předem podepsané fotky. Jak jsem si všimla, tlačenice ve frontě byla s příchodem finalistů ještě o hodně větší. Uf! Ještěže už jsem tam nestála! Došlo mi, že podpis bych stejně někam založila, a že dívat se finalistům pěkně z výsky deset minut skoro do očí je snad ještě lepší. Samozřejmě, že mě to trochu mrzelo. Ale byla jsem šťastná, jak zblízka a hlavně naživo jsem je viděla! A taky doufám, že bude ještě nějaká autogramiáda (ne s tak hroznou frontou!) a že na ní budu moct jet. Musím sice sklamat Hanku, ale ta se stím snad nějak vypořádá. Doufám, že snad dostanu ještě nějakou příležitost je vidět.
PŘÍSAHÁM, PŘÍSAHÁM, A JEŠTĚ JEDNOU PŘÍSAHÁM, že jsem to nikde neopsala a že se mi to opravdu stalo, přesně jak to popisuji, přesně v den zveřejnění na autogramiádě finalistů SuperStar v Praze Letňanech.
Hlasujte v anketě, pište názory na článek, autogramiádu, finalisty, případně názor na vlastní navštívení autogramiády.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miska miska | E-mail | Web | 16. listopadu 2006 v 8:52 | Reagovat

Ahojky rada se spřatelím...už si tě davam do přatel...

2 KiKiČa KiKiČa | 20. prosince 2007 v 18:36 | Reagovat

Já jsem na autogramiádě byla s kámoškama,když jsme tam přišli tak jsme byly na konci fronty:-((Ale to vůbec NEVADÍ RPOTOŽE MI JSME SE TAM S KAMOJDAMA DOSTALI:-)))))))))))))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama